Dvorská bouda, Strážné v Krkonoších - Zadní Rennerovky

Být provozovatel, styděl bych se. V lednu 2016 jsme byly s přítelkyní ubytovaní na Dvorské boudě v Krkonoších. Komunikace po e-mailu byla příjemná a nabídnutá cena mile překvapila. Takže jsme jely na hory docela natěšení. Po příjezdu ale nadšení opadlo. Recepce moc kladnou vizitku nepředvedla. Neuvěřitelný nepořádek a odér zakouřené „knajpy“ na uvítanou. Po vstupu na „pokoj“ nadšení opadla podruhé. Byl to spíše „psychotunel“, který se ani zdaleka nepodobal fotce, kterou se prezentují na webu. Šíře pokoje akorát na postel, před ní zašlá a hodně pamatující skříň s jedním ramínkem. Na útulnosti nepřidala ani zaplivaná a asi 10 let hadrou neotřená skříňka na hygienu nad umyvadlem. Ve zdech díry po skobách, které asi dříve drželi poličku a pár obrázků. Asi chtějí, aby hosté seděli v restauraci a né na pokojích. Jenže organizace a obsluha hospody je další smutná kapitola. Při večeři krouží po place čtveřice zmatených lidí roznášející vlažné jídlo. Na pivo, které jsem si objednal na třikrát, čekám déle než půl hodiny. Opírající se obsluha o pult. Naproti kouká několik naivních hostů s prázdným sklem a s nadějí, že je někdo obslouží a přinese objednávku hned na poprvé. Takhle se prezentuje chata po večerech U snídaně mně přivítal jakýsi člověk z kuchyně s dechem, co by zahnal grizzlyho, pořvávající na obsluhu. Franto, máš v kuchyni telefon, meziměsto! Jak se pak ukázalo, chodila telefonovat většina obsluhy celý den. Do toho všeho tam byla skupina dětí, kterým nebyli schopni zarezervovat stůl, nebo část restaurace na určitou dobu, aby jedly společně a v klidu. Místo toho tam u snídaně postávaly Děti s talířem v ruce a koukaly kam si sednou. Škoda chalupy s obrovskou potencí v krásném místě.